dopis č.6

Dopisy z Anglie – šestka

    Najeli jsme do normálního režimu. Babi se nám vrátila z lázní celá fresh, jak jí tady místní chválí a chodí do práce, aby nás uživila.  Je to přesně tak, jak jsme se obávala, že to bude. Spíme spolu v manželské posteli Simona a Káti. O peníze si říkám jako v pubertě “na kafe a na cigárka“. Všechny své věci mám v krabicích a je to dost náročný, jak si to určitě dovedete představit.

    Bělinka má pravděpodobně prasečí chřipajznu, ale nemá to nijak závažný průběh. Jen dva dny teploty a jak říká – „je to nuda, jen tak ležet“ tak si tak brouzdá domem a vymýšlí, co by. Je to dítě neposedné a ani teplota ji neudrží pod duchnou.  Olenek  je v poslední době víc veselý a zdá se mi spokojený.  Jen občas chodí spát za námi do postele a to já se pak odporoučím do jeho pokojíčku mezi plyšáky. Dokonce ho občas přemluvím i na české jídlo. Dnes byly knedlíky (italské gnochi) s vajíčkem a špenát a čočková polívka. Když má slíbený dobrý puding (sladkost po večeři), tak se přemůže a polité kečupem to sní. Dělá docela pokroky. Pamatuju doby, kdy jedl jen hodně omezený jídelníček a ubohého anglického výběru a strádal“ jak tělesně tak fyzicky“.

    Událost, o které stojí za to napsat je víkend na farmě. V předstihu jsem poslala fotky, u kterých jste si mohli udělat obrázek o tom, že se nám tam líbilo. Nebyla to ledajaká výprava, pozvali nás na oslavu Simonových narozenin. Simon na farmě v Cumbrii nedaleko Penrith žil dlouho s tzv. komunitou, ze které tam pár lidí zbylo, ale ostatní se tam sjíždí na podobné akce. Je to velký komplex staveb, hospodářských budov a karavanů, kde žije hlavní farmář a jeho rodina a zbytek pronajímají lidem, kteří mají vztah k velmi alternativnímu způsobu života.  Dva roky stojí na pozemku i Jurta, která mi byla předvedena a musela jsem zírat. Bohužel jsem ji nestihal nafotit, ale určitě to stojí za to. Je to velká kruhová dřevěná stavba s mechovou střechou, plně odkázaná na přírodní zdroje. Bude tam bydlet rodina s třemi dětmi…

    Narozeninová párty měla zeleninový nádech s historickými kostýmy. Angličané sami o sobě tvrdí, že je to jejich obsese převlékat se za něco. Dělají to od mala a ani v dospělosti je to nepřechází. N a oslavy , na páteční večer v hospodě, na firemní večírky…prostě vyhlásí téma jako třeba New York, Sex ve městě, 60.léta a všichni si obstarají obleky a doplňky, které tomu odpovídají. Výsledek je pochopitelně jen jeden, ale pijí pod rouškou nepoznání.  Přisuzuji to jejich anglickému humoru a umění udělat si srandu sami ze sebe. A opravdu je to hodně zvláštní sedět mezi samými dospělými lidmi, kteří popíjí pivo, diskutují a pokuřují a mají masku brokolice, banánu anebo krále. Popravdě řečeno nejroztomilejší byla paní Květák, která byla moc pěkně opilá a mžourala na partnera, který byl za řepu. Jemný opar hašiše a jablkového piva a tolik spařené zeleniny… Já si dala 4 vrstvy oblečení a byla za cibuli, jelikož jsem se ještě plně neaklimatizovala.

     Celá akce měla pro mě hodně nostalgický podtext. Zažila jsem tam hodně času a bylo to vždycky v souvislosti se Simonem a Katkou. Bydleli tam, když se seznámili, měli tam svatbu … Promítalo se tam hodně fotek a všichni o nich mluvili. Naštěstí jsem tomu moc nerozuměla, ale i tak mě všichni soucitně objímali a ptali se na všechno možné. Je těžké to říkat česky natož anglicky. Pro děti je farma ráj. V jedné hale je vybudovaný skateboardpark, na zahradě trampolíny a domečky na stromech. Všude okolo jen příroda, zvířata a klid. Spousta schovávaček a stodol plných harampádí. I z Bělinky a Olínka se stala nezvladatelná zvířátka, která okamžitě zapadadla mezi farmářská děcka a odmítají režim (nošení bot, pravidelné jídlo, kartáček na zuby byla nejzbytečnější věc zájezdu…) Kdybych tam nebyla v pozici jejich hlídacího psa, tak si to asi taky užiju. Ta zodpovědnost ze mě dělá nervózní a ustaranou babu (ale ví o tomJ). Příště jim ušiju molitanové obklečky a helmičky. Nabídli nám, že můžeme považovat farmu za svoji vesnickou chalupu, jak to máme v česku. Je to asi půlhodiny vlakem a kousek od Parku Like Distrikt, což  je jedno z nejhezčích míst Anglie, takže nabídka je to náramná. Uvidíme, do jaké míry to bylo gesto, ale jsou na nás opravdu hodně milí.

https://www.youtube.com/watch?v=rAKhy7ibMSE&feature=fvw  malá projížďka, pokud máte čas.

   Stavba na domě je tak v necelé půlce. Po tom, co se nám to nahoře pěkně rozběhlo, se to zase rychle zpomalilo.  Chlapci přichází a odchází ve zvláštních intervalech a nemá to žádná pravidla. Na začátku jsem měla tendence dívat se na čas a počet osob na stavbě, ale po třech dnech jsem to vzdala. Navíc je to asi tak, že si určili cenu předem a ta musí být dodržena a je jedno kolik lidí a jak dlouho to bude dělat. A termín dodání? To tady prostě neexistuje. Chlapci zedníci jsou chabé mysli, ale chrabré povahy a pevných paží. Nanosili do třetího patra kvatna materiálu, začali obkládat, ale plány v podstatě neměli. Tudíž jsem si půjčila Simonovo nádobíčko a jala se jim pomoct svými věcnými poznámkami a nákresy. To, že se sprcha nevejde do skosené střechy, jim došlo, až do nich  nahlédli L.  Je to náročná komunikace, oni neumí mluvit bez akcentu a pomalu, já neznám pojmy a špatně se chápeme navzájem. Tak uvidíme, jak porozuměli nákresům (mají je tam rozvěšené, jak u švadlenky). Určitě své řemeslo zvládají, ale už jsem nějakou tu stavbu vedla tak, co jim to trochu neošéfovat – máme zodpovědnost za dům i za peníze, no ne? Myslím, že jsou tady v emancipované Anglii zvyklí, až na to, že jim do práce fušují  dvě ženské a ještě z východu. To musí mít hoši hroší kůži. Notabene, když je tady zvykem, aby na stavbách pracovali Češi a Poláci u Angličanů. Průběžně fotím, tak pošlu dokumentejšn.

   Chodím do kurzů angličtiny na Univerzitě a je to velká legrace. Zvedly letos ceny a ubylo tudíž žáků. Tím pádem jsme jemně přesunováni ze skupinky do skupinky a z úrovně do úrovně, jak je potřeba. Prostě metodicky špatně zvládnuté, a o tom něco vím. Jsme tam pěkně namíchaná sebranka/sebraní ze všech koutů /. Máme tam paní z Thajska, kluky z Indie, dvě Rusky a jednu těhotnou Bulharku, paní z Číny a Mongolku, která se jmenuje Fiona. Když nám paní z Číny spelovala své jméno, přestala jsme vnímat už u pátého písmene, jelikož to na papíře vypadlo, že si dělá legraci. Paní z Thajska nám prozradila recept na jídlo a nejoblíbenější thajské ingredience jsou- podržte se cibule a česnek. A nevím čím to je, ale paní z Ruska jsou velmi ctižádostivé, a jak se dostanou ke slovu, nikoho dál nenechají mluvit.  Velký kontrast k anglické uctivosti. Já se k mluvení až tak nehrnu, spíš je pobaveně sleduji. Kdybychom si tak líp rozuměli, bylo by to fajn, takhle koktáme každý se svým akcentem.

Citát závěrem:

„Leč nechmež philosopfii stranou- spokojímť se pouhým referátem o svých osudech  od té doby, věda, že se obáváš, jak a co a aby se to nepotento. Pamatuj si však, co jsem ti  v Londýně připomněl, a sice, že, Jeníku, přece jsme Husiti“. Račte mne všichni držeti informovaného co do Proboštových pohybů. /Jiří Voskovec/

Líbá

Teta Květa